Budoucí slavní

Aby dodala odvahu žákům základních a středních škol k přijímacím zkouškám na střední a vysoké výtvarné školy různých typů v příštím roce 2006 uspořádala Městská knihovna v Sedlčanech již potřetí výstavku domácích prací uchazečů, kteří byli v letošním roce tak úspěšní, že přes velkou konkurenci byli přijati ke studiu do uměleckých škol.

Výstavka má usnadnit jejich úvahy o tom, zda mají dost schopností a vytrvalosti, aby jejich úsilí nebylo marné.

Vystavené práce nemají odrazovat, ale naopak mají provokovat zdravé sebevědomí jejich následovníků, kteří by se chtěli pokusit o něco podobného.

S přípravou je třeba začít hned.

JMENUJI SE KATEŘINA BURIANOVÁ,

bydlím v malé vesnici kousek od Sedlčan jménem Nedrahovice, do školy chodím o kilometr dál – do Jesenice. Jelikož je naše škola velmi malá, člověk tam nemá moc možností dostat se k něčemu jako je kreslení. Já jsem nikdy kreslit moc neuměla, ale často jsem měla potřebu něco namalovat, vyšít nebo vystříhat. V sedmé třídě jsem zjistila, že by mě bavila fotografie. Začali jsme s rodiči přemýšlet, že bych šla na fotografickou školu. Rodiče mě podporovali, ale táta mi říkal, že pro mne bude těžké uživit se jenom jako fotograf, ale nevzdala jsem to.
Dozvěděla jsem se, že k tomu musím umět kreslit. Domluvili jsme se s rodiči, že mi najdou někoho, kdo by mě učil. V Sedlci jsme „našli“ pana Miku. Ten mě do kreslení tak zasvětil, že jsem na fotografii v podstatě zapomněla. Hned mi řekl o grafické škole v Jihlavě a já si ji okamžitě zamilovala a věděla jsem, že tam skutečně chci. Začala příprava na přijímací zkoušky. Nikdy jsem si moc nevěřila, ale doufala jsem, že se mi to povede.
A POVEDLO !

JMENUJI SE PAVEL KOSTKA,

je mi 19 let a pocházím z malé vesničky Planá, vzdálené asi 30 km od Sedlčan. Nyní jsem studentem čtvrtého ročníku Gymnázia v Sedlčanech a jestli vše dopadne, tak jak má a složím maturitní zkoušku, od října se stávám studentem fakulty architektury ČVUT v Praze. Na této škole jsem v lednu letošního roku úspěšně prošel oběma koly přijímacího řízení, jež se skládalo z výtvarné části, písemných testů a ústního pohovoru.
Přijímacím zkouškám ale předcházela dlouhodobá příprava, zaměřená především na kresbu. Práce, které jsou zde vystaveny, jsou pak výběrem těch, které jsem předkládal odborné komisi při ústním pohovoru. Část z nich zachycuje zdejší krajinu, ale jsou mezi nimi i práce, které vznikly na přípravném kurzu kreslení v Telči, který jsem absolvoval loni v létě. Mimo jiné navštěvuji již druhým rokem výtvarný obor ZUŠ – nejprve pod vedením paní Zory Sokolové a v současné době Vladimíry Křenkové.
Kresbě se ale samozřejmě věnuji i ve volných chvílích. Mezi mé záliby patří cyklistika, turistika, fotografování a samozřejmě i dějiny umění, architektury a stavebních památek vůbec. Zajímám se také o současnou českou a světovou architekturu. Ačkoliv jsem zastáncem progresivní moderní architektury, nedám dopustit na malebná venkovská stavení a kostelíky, které jsou také nejčastějším námětem mých kreseb.

JMENUJI SE ALENA KRCHOVÁ.

Dne 27. 3. 1990 jsem přišla na svět po dvacetihodinovém trápení mé maminky na porodním sále nemocnice v Příbrami.
„Po prvním otevření mých očí mi bylo jasné, že na tomhle světě nemá nikdo nic zadarmo a musí si všechno tvrdě vybojovat.“

Mé poděkování patří:
mým rodičům, kterým vděčím za to, že tu jsem…
Mamince za lásku a obětavou péči a přípravu a podporu ve chvílích, kdy jsem pochybovala…
paní profesorce Novákové za odbornou přípravu a vedení mé ruky…
panu akademickému malíři Zbyňku Kočvarovi za jeho odborné a profesionální posouzení mých prací a „otevření očí“…

A co dokážu dál?
To už je teď jenom na mně…

JMENUJI SE ANNA NÁDVORNÍKOVÁ.

Jsem v půlce mezi desátým a dvacátým rokem. Malování a vůbec výtvarná činnost patří k mým velkým náplním života. Také proto se chci v tomto směru dostat co možná nejdále.
Děkuji všem mým vyučujícím, že mě vedli dál a povzbuzovali v další práci.

JMENUJI SE SIMONA POHNÁNOVÁ.

Narodila jsem se 17. listopadu 1989 přímo v ložnici mých rodičů. Od malička ráda kreslím i maluji. V páté třídě jsem navštěvovala keramiku pod vedením pana Šťovíčka.
V osmé třídě jsem začala navštěvovat ZUŠ v Sedlčanech, kde na mě měla vliv Mgr. Z. Barešová a o rok později Mgr. V. Křenková. V deváté třídě jsem se rozhodla podat přihlášku na Integrovanou střední školu v Praze, obor Propagační výtvarnictví – Aranžování.
Veškeré výtvarné snažení zatím skončilo úspěchem v podobě přijetí.